Knihobot

Jediná

Hodnotenie knihy

4,3(498)Ohodnotiť

Viac o knihe

Oľga Plomcová je jedináčik a navštevuje 9. ročník na ZŠ. Veľmi rada kreslí a rada chodí na krúžok výtvarnej výchovy. Oľga má rada deti, čo sa prejavilo aj na jej vzťahu k deťom od susedov. Tieto deti Soňka, Rudko a Petrík majú rodičov, čo sa o ne nestarajú. Oľga ich ľutuje, preto ich zoberie niekedy na prechádzku alebo sa s nimi hráva. Raz sa s otcom vybrala na výstavú obrazov, práve tam stretla 2 chlapcov Imra a Šaňa. Neskôr sa s nimi skamarátila hlavne s Imrom. S Evou sa rozhodli, že pôjdu do 12 ročenky. Oľga súhlasila s návrhom Evi, že ak spraví iba 1 skúšku tak ta druhá odmietne a obé pôjdu na inú školu. Po vyhlásení výsledkov skúšky zistili, že Oľgu prijali ale Evu nie . Oľga dodržala slovo a odmietla miesto do 12-ročenky. Medzi tým sa skončilo priateľstvo s Imrom a bolo jej to veľmi ľúto, že sa jej neozval. Oľga bola smutnám, že Soňu neuvidí aj Rudka, pretože ich mama sa priotrávila plynom. Jediný Petrík ostane s otcom. Oľga po všetkých trápeniach, ale aj radosti oslávila 15. narodeniny, na ktorých Sonke sľúbila, že jej bude posielať obrázky do detského domova.

Nákup knihy

Jediná, Klára Jarunková

Jazyk
Rok vydania
1967
product-detail.submit-box.info.binding
(pevná)
Akonáhle sa objaví, pošleme e-mail.

Doručenie

  •  

Platobné metódy

4,3
Veľmi dobrá
498 Hodnotenie
A***@s***.cz

Tato knížka (dívčí román) se čte v mladém věku. Já už tedy mladého věku zdaleka nejsem. Ale zajímalo mě, jak píše, tedy psala, spisovatelka, která byla nominována na Nobelovu cenu za literaturu a na cenu Astrid Lindgrenové. Tak jsem si knížku vzala z knihobudky v Odoleně Vodě. No, velice dobře psala. Jen co je pravda! Knížka mě bavila, i když nejsem teenager. Dvoudílný televizní film s hudbou Vašo Patejdla jsem rovněž neviděla. Ale alespoň jsem nebyla ovlivněna filmovým zpracováním. Olga Polomcová je čtrnáctiletá školačka z Bratislavy, která ke konci knihy oslaví své patnácté narozeniny. Kolikrát jsem si při čtení vzpomněla na svá dětská léta! (Mimochodem jsem rovněž narozena v březnu jako Olinka.) Zavzpomínala jsem i na svou babičku, byť nebyla nábožensky založená jako ta Olinčina. (Tak na Slovensku je stále religiozita vyšší než u nás.) Knížka není žádná komedie. Řeší i závažné společenské problémy. Ale je vtipně napsána jazykem mladé dívčiny, nad nímž jsem se kolikrát musela chápavě pousmát. Třeba: "V pokojíku seděla zamčená bábina, aby nevyletěla z kůže, že neoplachujem vidličky v desíti vodách." Myslím, že to nebyla pro mě ztráta času. Byl to relax. Nemusela jsem přemýšlet, "co tím chtěl básník říci". Někdy je potřeba pročistit si hlavu něčím takovým ne příliš náročným. Ale právě proto, že je to tak dobře a trefně napsáno, se to dá přečíst i v pozdějším (hodně pozdějším!) věku.