Jediná

Tato knížka (dívčí román) se čte v mladém věku. Já už tedy mladého věku zdaleka nejsem. Ale zajímalo mě, jak píše, tedy psala, spisovatelka, která byla nominována na Nobelovu cenu za literaturu a na cenu Astrid Lindgrenové. Tak jsem si knížku vzala z knihobudky v Odoleně Vodě. No, velice dobře psala. Jen co je pravda! Knížka mě bavila, i když nejsem teenager. Dvoudílný televizní film s hudbou Vašo Patejdla jsem rovněž neviděla. Ale alespoň jsem nebyla ovlivněna filmovým zpracováním. Olga Polomcová je čtrnáctiletá školačka z Bratislavy, která ke konci knihy oslaví své patnácté narozeniny. Kolikrát jsem si při čtení vzpomněla na svá dětská léta! (Mimochodem jsem rovněž narozena v březnu jako Olinka.) Zavzpomínala jsem i na svou babičku, byť nebyla nábožensky založená jako ta Olinčina. (Tak na Slovensku je stále religiozita vyšší než u nás.) Knížka není žádná komedie. Řeší i závažné společenské problémy. Ale je vtipně napsána jazykem mladé dívčiny, nad nímž jsem se kolikrát musela chápavě pousmát. Třeba: "V pokojíku seděla zamčená bábina, aby nevyletěla z kůže, že neoplachujem vidličky v desíti vodách." Myslím, že to nebyla pro mě ztráta času. Byl to relax. Nemusela jsem přemýšlet, "co tím chtěl básník říci". Někdy je potřeba pročistit si hlavu něčím takovým ne příliš náročným. Ale právě proto, že je to tak dobře a trefně napsáno, se to dá přečíst i v pozdějším (hodně pozdějším!) věku.