Barvoslepý

Vždycky jsem ráda Stanislava Rudolfa četla. Proto jsem po této knížce v knihobudce hned sáhla, jen jsem ji tam zahlédla. No ale doba se už naprosto změnila. Už mě nebavilo číst o soudruzích a kdo je správný komunista a kdo není správný komunista, a co všechno by měla komunistická strana ve škole řešit, atd., atd. Tak to je jedna věc. Jsme už úplně jinde a "dvakrát nevstoupíš do téže řeky". Pak mne celkem překvapila ta detailnost. Mám pocit, že je někdy až zbytečná, ba přímo, řekla bych, nadbytečná! Např. "...řekla a jazykem si musela zpod dásně vylovit zbytek sousta, ..." Až jsem se divila, že tam nebylo popisováno, kolik toaletního papíru si dejme tomu ten Hubert nebo někdo jiný na záchodě odmotal a jestli si vytřel zadek zespoda nahoru, nebo shora dolů. No a pak to vraždění norků (taky samozřejmě se všemi podrobnostmi) nebylo vůbec chutné. A mimochodem norek je taky zvířátko. Že by norci neměli cit, to si tedy nemyslím. A vůbec považuji chov norků za problematický a mluví se i o zákazu jejich chovu, neboť zabíjet tisíce zvířat jen pro výrobu módních doplňků je v 21. století barbarství.