Vážený pane Mikule: dopisy 1967/1988

V roce 1967 si koupil mladý evangelický farář z Českomoravské vysočiny Jan Šimsa román Ludvíka Vaculíka Sekyra. Neznali se, ale Šimsa Vaculíkovi napsal, aby mu popsal své nadšení z knihy i připomínky k tomuto bestselleru. Tak začala dlouholetá korespondence a vzniklo přátelství, které trvá dodnes. Roku 1967 nemohli tušit, že se setkají v Chartě 77 a prožijí společně nejedno dobrodružství s tajnou policií. Psali si o věcech občanských, ale i o rodinném životě, jeho radostech a krizích. Vznikla fascinující kronika více než dvou desetiletí, zahrnující Pražské jaro, normalizaci, sklonek komunistického režimu, ale také životy dvou neobyčejných rodin. Čteme dialog spisovatele, který byl členem komunistické strany, aby se později stal jedním z nejoriginálnějších kritiků režimu, s českobratrským farářem přísného života, ale plného pochopení pro druhého člověka i s jeho hříchy. Oba autoři velkoryse ponechali redakční zpracování dopisů na nakladateli, a tak výsledná kniha nebude podléhat žádné dodatečné autocenzuře.