Chlast, deprese, sex, problémy v práci, se ženskými, zdravím i nedostatkem peněz... a především neustálý vnitřní boj se sebou samým řeší svérázně a nekompromisně hlavní hrdina dvaceti povídek mladého talentovaného prozaika a básníka Jaroslava Irovského (*1985). Autor, často se ocitající v až tragikomických situacích, vypráví s velkou dávkou sebeironie své (hrdinovy) životní zážitky a příběhy. Jeho nadhled a naturalistický styl psaní (v počátcích tvorby byl autor ovlivněn psaním Charlese Bukowského), vás nakonec přesvědčí o tom, že ani v těch nejhorších, nejnepříjemnějších, či nejbizarnějších situacích se nemusí život brát úplně vážně. (ukázka z povídky Hank) Jana se nenechala odbýt, přisedla si opět blíž ke mně a položila mi svou malou ruku na pravou nohu. Chytil jsem ji za zápěstí a odtrhnul ji od mého stehna. Vtom se opět otevřely dveře a v nich stál mladý kluk v příšerně dlouhé fialové mikině. Byl o pár čísel menší než já a vzhledově vypadal jako žák sedmé třídy, čemuž bych se nakonec ani nedivil. Všiml si mé ruky položené na Janině zápěstí a okamžitě vytřeštil oči. „Co se to tu, sakra, děje?“ „Co asi myslíš? Hrajeme si se slečnou na maminku a na tatínka,“ odpověděl jsem s klidem, aniž bych očekával nějaký možný blížící se průser. „S mojí holkou?“ A průser byl na světě…
