Spisovatel Čestmír Jeřábek si začal deník psát 20. února 1948. A poctivě a autenticky popisoval nejen život v Brně mezi rokem 1948 až 1958, ale především vše, co se tehdy dělo v úžasné kombinaci zpráv nepřátelských stanic, které bedlivě sledoval přes riziko, které to přinášelo, domácích médií a všudypřítomné propagandy v konfrontaci s běžným životem kolem sebe. Perfektně chápal, co se děje ve světě, co se děje doma u nás a pevně věřil, že komunistický režim se musí zhroutit. V Rusku, tedy SSSR, stejně jako u nás a v okolních satelitech. Chtěl podat co nejautentičtější svědectví a především varovat. Ke konci knihy (po roce 1956) už je z jeho slov cítit rezignace, protože pochopil, že to bude ještě nadlouho a bůhví jestli ne napořád. Jeho poznámka (jedna ze záplavy jiných) je, že Hitler byl proti komunistů skromný - sliboval "jenom" tisíciletou říši, komunisté rovnou věčné časy. Nesmírně autentický popis své doby (na rozdíl od pamětí, psaných zpětně a díky tomu úmyslně nebo i neúmyslně korigovaných z nejrůznějších důvodů), který ukazuje, jak to bylo "doopravdy". Famózní kombinace "malých" a "velkých" dějin. Je to něco, co by měl znát každý, koho naše novodobá historie zajímá. A možná nejen ten.
David P.
- 4 hodnotenia
- 3 recenzie
Je to kniha, která není moc známá, přitom se jedná o ukázku, jak se dělá propaganda a hlavně "přepisují" dějiny. Kniha se odehrává za vlády krále Šalamouna a děj se točí kolem práce komise, která má sepsat "Jednu a jedině pravdivou a směrodatnou, historicky přesnou a úředně uznanou zprávu o podivuhodném vzestupu, bohabojném životě, jakož i hrdinských činech a neobyčejných konáních krále Davida, syna Jišajova, krále v Judsku po sedm a v Izraeli po třiatřicet let vládnoucího, vyvolence Božího a otce krále Šalamouna." Komisi tvoří lidé, kteří mají svoje zájmy, svoje motivace a nešťastný redaktor zprávy, Étan, syn Hošajův z města Ezrachu povolaný do Jeruzaléma ji má dát dohromady. Kromě onoho mechanismu upravování, zkreslování i účelovém fabulování dějin je to i o tom, jak snadno intelektuál podlehne vábničce podobné "příležitosti", aniž by mu při vší jeho učenosti došlo, čemu má sloužit. A nakonec se ocitne v pasti, ze které není úniku. Kniha kupodivu vyšla v NDR, kam autor skvělých Křižáků na západě přesídlil z USA, kde se nechtěl podílet na propagandě vůči SSSR, ačkoliv předchozí propaganda pro Hitlerovu Německu mu nevadila. Jestli si tohle všechno po poznání pravého stavu věcí v NDR uvědomil, je otázka. Protože to byl stejný člověk jako hlavní hrdina jeho knihy. Kromě hlavního tématu je zajímavý popis Izraele a života v něm v poslední tetině 10. století př. n. l.
Naprostá klasika a etalon žánru. Jedna z prvních, a podle mě nejlepší kniha autora, který se v odborné problematice zpravodajských služeb na jednu stranu vyznal (jedná se o bývalého pracovníka MI6), na druhou stranu dokáže kombinací skutečných událostí a s ním spojeného mistrně vyfabulovaného příběhu napínat čtenáře až do konce. Tady nám popisuje anatomii málem úspěšného atentátu na francouzského prezidenta Charlese de Gaulla. Kromě vlastní story je tady skvěle popsáno o celkové pozadí, ať už se jedná o politiku, ale také poměry ve Francii té doby. Kniha je zajímavá i tím, že posloužila jako námět pro neméně vynikající film Den pro Šakala z roku 1973 (ostatní remaky jsou až trapné), který obsah knihy sleduje skoro věrně a je ukázkou toho, jak se to má dělat.