Bratři ze Soluně

Cyril a Metoděj, slovanští věrozvěstové, přinesli křesťanství na Moravu před 1150 lety. Román Antonína Polácha, opírající se o důkladné historické prameny, přibližuje nejen jejich moravskou misi, ale i méně známé části jejich života. Konstantin Filosof, známý jako Cyril, byl kdysi profesorem v Konstantinopoli a diplomatickým poslem Byzantského císařství. V posledních dnech svého života rekapituluje své zkušenosti během dlouhého rozhovoru se svým bratrem Metodějem. Uvědomuje si, že nemůže pokračovat ve svém díle a vzpomíná na vzestupy a pády, hodnotí vztahy s rodiči, přáteli a politiky, kteří ovlivnili jeho život, včetně Metoděje, jenž má nést pochodeň poznání dál. Ve vzpomínkách obou bratří se odkrývá dávno zasutý svět Byzantské říše v době jejího rozkvětu, včetně jemných vztahů mezi Konstantinopolí a Římem a mocenských zápasů ovlivněných náboženskými rozdíly, jež formovaly evropské dějiny devátého století. Kniha se snaží objasnit, proč si tito bratři zasloužili svatořečení a čestné uznání jako patroni a učitelé Evropy od papeže Jana Pavla II. v roce 1980.