Ekumenická metodologie Edmunda Schlinka a její aplikace na českou problematiku

Tato práce zkoumá metodologii, která byla v německé oblasti základem dokumentů ekumenického konsensu, především ekumenickou metodologii Edmunda Schlinka a jeho spolupracovníků a pokračovatelů v Ekumenickém pracovním kruhu evangelických a katolických teologů. Zvažuje vhodnost této metodologie pro naše prostředí, modifikuje ji a snaží se rozvinout její podněty. V druhé části je metoda aplikována na českou ekumenickou situaci, konkrétně na problematiku jednoty církve a dynamiky ekumenických procesů v české reformaci, dále na otázky duchovenské služby, apoštolské sukcese, mariologie a liturgické modlitby církve. Práce ukazuje, že rozvíjení vztahu k české reformaci a jí předcházejícímu reformnímu hnutí jako společné primární struktuře našich církví ve smyslu Schlinkovy metodologie představuje významný ekumenický potenciál. Česká reformační minulost nepředstavuje překážku pro sblížení církví, naopak, i v tak obtížných otázkách, jako je pojetí jednoty církve, duchovenské služby, mariologie aj. by návrat evangelických církví k vlastní reformační minulosti vedl ke sblížení s církvemi katolického typu včetně římskokatolické.