Broučci

Kniha pojednává o rodině svatojánským broučků – mamince, tatínkovi a Broučkovi, který ale jako kluk býval neposlušný. Broučci žili v souladu s přírodou a Biblí. Před jídlem se modlili, konali dobro a věřili, že vše, co je čeká, je z rukou Božích. Nejmoudřejší postavou knihy je Janinka – předlohou pro ni byla Karafiátovi skotská mecenáška Denistoun Buchanan of Auchentorley (1819-1912), která pak byla jeho rádkyní, intelektuální i materiální oporou. To ona mu umožnila publikovat první vydání Broučků. Před příchodem zimy broučci zabednili chaloupku a celou zimu si topili dřevem, aby nezmrzli. Zvířecí postavičky se chovají jako lidé, přejímají tedy jejich dobré i špatné vlastnosti. Za samozřejmou považují obětavou a nezištnou práci pro druhé, jejich vzájemný vztah je prostoupen porozuměním a láskou. Sledujeme Broučkovy příhody i jeho dospívání a koloběh života v rodině, kde se z dětí stávají rodiče. Karafiát se nevyhýbá se ani smrti jako přirozené součásti života – tam, kde nějaký brouček zemře, vyroste chudobka. A tak když na konci knihy se dočteme, že po kruté zimě pod jalovcem vykvetlo dvanáct chudobek, pochopí i nejmenší čtenář, co se stalo, aniž jej to vyděsí a traumatizuje. K nesmírnému úspěchu knihy nepochybně přispěl i Karafiátův básnický sloh ovlivněný lidovou řečí a poetické líčení přírody ve všech ročních obdobích.