Kdysi dávno jsem viděl film a připadal mi podařený. Myslel jsem si, že kniha, anebo dokonce audiokniha bude lepší. V tomto případě tohle pravidlo nezafungovalo. Kniha totiž obsahuje dost detailní popisy místa děje a postav. Film toto nepotřebuje a více se věnuje postavám a příběhu. Začíná to jako běžná kniha pro mládež a mohla by tak i pokračovat. Skupina kluků se ocitne na opuštěném ostrově, hladem ani žízní netrpí (kupodivu). Jenže tahle parta kluků se chová dost divně. Asi si nikdy nepřečetli nic od Jaroslava Foglara. Takže se to zvrhne a je z toho vlastně alegorie na to, jak se snadno může zhroutit lidová (demokratická) společnost, pokud se tam najde vyloženě toxická osoba a jestliže se proti ní nenajdou účinné nástroje. Pokud se čtenář prokouše těmi detaily až na konec, vyvine se z toho celkem dobrý horor s ponaučením: Pečujte o slušnou společnost a dávejte si pozor na mizery.
Viac o knihe
Fábula moral acerca de la condición humana, El señor de las moscas es además un prodigioso relato literario susceptible de lecturas diversas y aun opuestas. Si para unos la parábola que William Golding estructura en torno a la situación límite de una treintena de muchachos solos en una isla desierta representa una ilustración de las tesis que sitúan la agresividad criminal entre los instintos básicos del hombre, para otros constituye una requisitoria moral contra una educación represiva que no hace sino preparar futuras explosiones de barbarie cuando los controles se relajan.