Entasis

Jubilejní desátá básnická sbírka brněnského autora, jednoho z nejvýznamnějších hlasů generace narozené v 70. letech minulého století, je možná více experimentální než Dvojí dech, knížka devátá. Stále si však ponechává rysy hravosti, plachosti, niternosti – a taky onen úhel vidění světa očima dětí. * Miroslav Fišmeister doprovází své básnické výboje experimentálním jazykem, jenž přechází do angličtiny, občas navozuje dětskou řeč nebo přebírá z různých oborů odborné výrazy, které pak aplikuje při vytváření specifických obrazů. Termín "entasis", objevující se v titulu, představuje mírné zaoblení sloupů antické architektury v první třetině výšky, jež má opticky vyjádřit účinky vnitřních sil a zároveň i posílit dojem vznosné lehkosti. Fišmeister o podobný cíl ve svých textech rovněž usiluje, činí tak ale především vytrvalým soustředěním na zaznamenání obsahu svých niterných myšlenkových pochodů a procesů. Podobně jako v předcházejících sbírkách, i tady hledá autor na jejich základě cestu pro básnické licence, které svádějí úpornou bitvu se slovy, přesazenými do nových souvislostí a významů. -- zdroj: Městská knihovna v Praze --