Utrpení mladého Werthera

Námět k románu, který přivedl Goethea k světové slávě, vycházel z jeho praxe u soudu a osobní tragédie, včetně sebevraždy jeho kolegy K. W. Jerusalema. Utrpení mladého Werthera (1774) je román v dopisech a deníku, který zachycuje bohatý vnitřní svět hlavního hrdiny a jeho duševní stavy. Díky vyprávění v první osobě a autentickým prvkům, jako jsou úvod a poznámky, se čtenář dostává do hloubky Wertherova prožívání. Na začátku románu Werther zdůrazňuje krásu přátelství a význam vzdělání. Jeho nešťastná láska k Lottě se promění v vášnivý, ale jednostranný cit, který naráží na předsudky měšťanského světa. Werther se identifikuje s přírodou, ale trpí omezeností své doby. Jeho štěstí se mění v zoufalství, a smrt se stává jeho východiskem, které ho spojuje s přírodou. Jeho rival Albert představuje praktický, rozumný přístup k životu, zatímco Lotta žije v souladu s rodinou, i když jí Wertherova láska odhaluje jiný svět. Utrpení mladého Werthera vyvolalo vlnu sebevražd, lidé se v románu poznávali a nacházeli v něm obecnou platnost svých osobních problémů. Mladí lidé toužili po velikých činech, ale nedokázali je realizovat. Werther ukazuje, že je možné se vzepřít nízkým požadavkům doby a zvolit si hrdý odchod ze života. Goethe v druhém vydání umístil varování pro senzitivní čtenáře: „Buď muž a nenásleduj mne!“