Bohumil Konečný

Hovoříme-li dnes o Bohumílu Konečném jako o zapomenutém malíři, jde do velké míry o paradox. Jeho knižní a časopisecké ilustrace byly ve své době známé a jejich podoba se z historické paměti vytrácela daleko pomaleji než povědomí o tom, kdo je vlastně jejich autorem. Sám Bohumil Konečný se v tom nejlepším slova smyslu snažil vycházet vstříc svému publiku. Vytvářel technicky dokonalé kresby a malby - to považoval za řemeslnou nezbytnost - a uměl je navíc spojit s očekáváním svých diváků. Většina toho, co Bohumil Konečný vytvořil, byla určena k reprodukci. Maloval sice i tradiční obrazy a mnohé z originálů ilustrací dnes visí zarámované v bytech sběratelů či přátel, jeho hlavní doménou však byly knihy a časopisy. Jeho nástroji nebyly jen tužky, pera a štětce, ale v přeneseném slova smyslu slova i tiskařský stroj. Konečného obrázky se tak mohly dostat v tisících kopií k velkému množství čtenářů.