Dějiny čínsky mluvených kinematografií: od počátků do roku 1949

Viac o knihe

Na přelomu let 1949 a 1950 začíná čínská kinematografie znovu, avšak v nesvobodných podmínkách. ČLR se uzavírá světu, ačkoliv během 50. a 60. let dochází k určitému uvolnění, které umožňuje filmařům natáčet svobodněji a účastnit se festivalů. Nicméně, situace se zhoršuje během Kulturní revoluce, která paralyzuje kulturní život a vede k tragickým událostem mezi generacemi. Paradoxně se maoismus stává populárním mezi mládeží a intelektuály v západních zemích, což ovlivňuje i jejich kinematografie, například ve filmech Jeana-Luca Godarda. Po skončení Kulturní revoluce a Maově smrti v roce 1978 přichází Pátá generace filmařů, kteří otevírají čínský film světu a získávají mezinárodní ocenění. Tito kritici komunismu se po roce 1997 stávají autory velkofilmů, které kombinují tradiční čínské prvky s hongkongskou estetikou. Vzniká také Šestá generace, která kritizuje nový kapitalismus maskovaný komunistickou ideologií. Vývoj čínské kinematografie po roce 1950 se stává složitějším, zejména díky masivní produkci a jejímu konzervativnímu směřování.