...a ve Vesmír věříš?

Mnozí z nás jsou přesvědčeni, že vše je jen dílem náhody. Často ale postupně odhalujeme, že si to spíše jen přejeme, abychom si ospravedlnili zdánlivou nespravedlnost světa, v němž žijeme. Tušíme, že nad náhodou, evolucí a vědou musí být nějaká mocná síla, kterou se zdráháme nazývat Bohem, jelikož náš pohled na dějiny náboženství, nezastíněný jakoukoliv vnitřní zainteresovaností, nás od toho odrazuje. Jestliže je ale tato síla přítomna, kdy a jak se projevuje? A také to zásadní: co po nás Bůh nebo chceme-li, Vesmír, vlastně požaduje? Jaké hodnoty máme v životě ctít, co máme dodržovat, jak se chovat? Mnozí by možná řekli: „to je jednoduché, máme pochopitelně šířit lásku.“ Jiní bez přemýšlení: „Bůh nám dal Bibli a desatero, tam je vše co potřebujeme.“ Když to tedy většinou lidé vědí, proč to nedělají a mnohdy se o to ani nepokusí? Nepomohlo by jim vědět, proč tomu tak je? Víte například, proč je dobré říkat pravdu? Proč nekrást? Proč ctít otce a matku? Petr to také neví. Nelže, jelikož nemá rád, když druzí lžou jemu. Nekrade, protože by se nerad dostal za mříže. Přesto ale není šťastný ani spokojený a na život pomalu rezignuje. Přitom stačí tak málo… Stačí, aby pochopil jednu věc, a začíná cesta nabitá událostmi, které mu umožňují pochopit zákony Vesmíru v reálném životě. Začíná jeho proměna, která se zrcadlí ve světě kolem. Přinese mu štěstí a harmonii v duši?