Flavius Mithridates: Řeč o utrpení Páně

Flavius Mithridates alias Guglielmo Raimundo Moncada (Samuel ben Nissim Abu'l Faradi of Agrigento 1450-1490?), původně židovský sicilský učenec (posléze konvertita ke křesťanství) byl zcela jiště vynikajícím překladatelem a také učitelem hebrejštiny, aramejštiny a arabštiny. Nutno říci, že si svých překladatelských schopností u křesťanských zaměstnavatelů (papež Sixtus IV. a G. Pico della Mirandola) mimořádně cenil. Zároveň je však třeba zdůraznit, že touto svou činností ovlivnil pojetí křesťanské kabaly v 15. i v 16. století. 21. dubna roku 1481 přijal Mithridates nabídku, aby před papežem Sixtem a sborem kardinálů pronesl Řeč o utrpení Páně (Sermo de passione domini). Přičemž jejím záměrem bylo upozornit církevní představitele na možnost obhájit jedinečnost křesťanství i s využitím židovské mystiky. Samotné dílo se dočkalo kritické edice až v roce 1963 zásluhou Chai-ma Wirszubského. Ovšem doposud nebylo přeloženo do žádného světového jazyka. Vychází poprvé v ucelené podobě v jazyce českém a to v knize, doprovázené komentářem, který se soutřeďuje především na historický kontext Řeči (Sermo). Kniha je doplněna o úvodní studii, seznamující s Mithridatovým myšlením, zejména pak s jeho konceptem křesťanské kabaly.