Nevděčný

Jmenuji se Aspyn a pracuji jako koordinátorka v domově pro seniory, což mě baví. Když však dostanu za úkol hlídat jednoho z našich klientů a jeho vnuka, nejsem nadšená, zejména když zjistím, že vnuka, Troye Serrana, dobře znám. Důvody, proč by mě neměl přitahovat, jsou jasné: je protivný, před více než deseti lety jsme spolu chodili na střední a rozhodně jsme nebyli kamarádi, navíc je to bývalý přítel mé kamarádky. Musím s ním trávit čtyři hodiny týdně, což je pro mě utrpení kvůli jeho povýšenému chování a nevyžádaným radám. Avšak brzy si uvědomím, že se změnil a začínáme si rozumět, což mě překvapuje. Naše vycházky se stávají něčím, na co se těším. Nechápu, co se se mnou děje, protože jsem si myslela, že úkol nezahrnoval, že mě vnuk našeho klienta přitahuje. Začínám o něm fantazírovat, což mě frustruje, protože jsem kdysi poškrábala jeho auto klíčem. Nic víc než fantazie, dokud se náhodou nepotkáme v baru a veškerá naše frustrace vyplave na povrch. Přesto jsem přesvědčená, že to nic neznamená. Jak je možné, že kluk, kterého nenávidím, je zároveň ten, bez kterého nemohu žít?