Inkognito

Novela Inkognito vychází již podruhé, v našem vydavatelství jako vydání první. To původní nákladem Profilu z roku 1967 bylo již dávno rozebráno. Z původní záložky si dovolujeme přenést tato autorova slova: „Napsal jsem novelu Inkognito na některé motivy z Bezručova života. Ovšem úmyslně nepadne zde jméno Bezruč, nepadne ani jméno Vašek a s výjimkou přezdívky Labutinka vůbec žádný autentický údaj o osobách. Pod strohý název by nejspíše slušel podtitul: Staromódní historie o třech láskách poštovního úředníka Vladimíra. [...] Napsal jsem novelu, která chce vyprávět, jak člověk vyrůstá za jistých okolností ze sebe a nad sebe. Ty okolnosti bývají různé, rozhodně k nim však patří oblast milostného citu. Zdá se mi dokonce, že láska, ať již opětovaná či zklamaná, formuje v člověkovi básníka někdy víc než vlivy sociální, hospodářské, politické, i když zejména u děl na sociální notu právě z těchto hledisek dodatečně vznik díla vysvětlujeme. [...] Moje novela je ovšem příliš útlá, než aby mohla být ztotožněna s úplným pohledem na jeden lidský život. Nechce vyprávět víc než příběh člověka nešťastného v lásce a nešťastného ze skutečnosti, ve které žije. Umění vytváří svůj svět, ať už roste z autorovy fantazie nebo se opírá o motivy skutečnosti, a svou vlastní formou jeho atmosféru sděluje těm, kdož mu chtějí porozumět.“ Autor provedl jen několik málo jazykových revizí, opatřena novými ilustracemi vychází nejen k poctě literárně ztvárněného autora Slezských písní a také spisovatele Oldřicha Šuleře, ale protože příběhy, které píše láska, budou po všechny časy silně zasahovat životy nás všech, alespoň doufáme, nastavovat nám zrcadlo, a tudíž i k poctě čtenářům, kterým nejde jen o to ptát se, zda Vašek a Bezruč jsou dvě jména pro tutéž osobu. Zde má prostor jiná záhada, záhada lidského srdce.