Publikace se zabývá fenoménem sochařské dílny v období 17. a 18. století ve střední Evropě, kdy základní oporou veškeré sochařské práce byla vedle osobní invence mistra a jeho tovaryšů dílenská sbírka modelů, v jejichž rámci byly vždy nejvíce oceňovány prvé plastické skici, nejlépe zachycující sochařovo hledání a nalézání kompozičního řešení. Ve svém souhrnu a úzkém propojení s dochovaným fondem kreslených návrhů širokého spektra barokního kostelního mobiliáře je podán relativně přesný obraz každodenní praxe středoevropského sochařského ateliéru období baroka. Postižení přesných kontur fungování takového pracovního společenství je podmíněno prohloubeným studiem relevantního materiálu, uloženého v domácích i evropských státních a soukromých sbírkách.