O sněhu dávných let

Populární rakouský spisovatel Alois Brandstetter (*1938) se ve svých vzpomínkových prózách vrací do dětství a mládí v Horním Rakousku, do období na konci války a poválečné nouze, až do svých vysokoškolských studií v 60. letech. Z množství událostí si vybral „příběhy zimní“, které zachycují časy, kdy sněhu bylo více a zimy byly mrazivější. Lidé chodili pěšky, rádio bylo jednou z mála technických vymožeností, ale blízkost k přírodě a vzájemná soudržnost byly silnější. Zábavu přinášely lidové obyčeje, jako masopust a tříkrálové koledování, či sport, například metaná a lyžování. Po práci se lidé scházeli a vyprávěli si příběhy. Brandstetter ukazuje, že naše paměť je optimistická, zapomíná na zlé a upřednostňuje radostné vzpomínky, i když jsou spojeny s těžkými časy, jako bombardování na konci války nebo povodně. Autor dokládá, že vzpomínky nejsou chronologické, ale připomínají řeku s mnoha zákruty a odbočkami, kde každý příběh je obohacen o další drobnosti a historické exkurzy. Čtenáři tak mají možnost poznat jednoho z nejčtenějších rakouských autorů, jehož dílo bylo u nás neprávem opomíjeno.