Ultimátní komiksový komplet 57. Tajná invaze

Když příběh chce být velkolepý, vyvolat paranoiu a působit velkolepě, měl by takový skutečně být. Ne že se jen tak bude tvářit a bude o tom vyprávět místo toho, aby tak učinil, ukázal to. Ačkoli komiks nepatří mezi nejtenčí, zbytečně zbrkle se spěchá a mnohé linky jsou utnuté předčasně. Z nich pak mnohdy vyčnívá jediný bod. Úvod s příběhem v divočině je slibný, světlým bodem je okamžik se Sentrym a nejistota se buduje poctivě. Jenže tím to taky končí. Musí se rychle přeskočit dál a zůstane u návrhu. Podobný průběh se pak opakuje s organizací S.H.I.E.L.D a vyřazením globální sítě. Je to tak fatální, tak moc to nejde zvrátit, tak moc je po všem, až se to smete pod koberec. Poutavé jsou alespoň okamžiky s Jarvisem či Mar-Vellem. Nebo ošálení tváří těch, kteří se sami na takovou přetvářku spoléhají. Kresba nevypadá vůbec zle. Žel akci chybí choreografie. Jde o pouhé výjevy. Škodí to především v závěrečném střetu. Příběh zasloužil jemnější a osobnější rozhřešení. Aspoň je tu jeden výstřel. Bendis si tentokrát ukousl příliš velké sousto, jenže si ho už nevychutnal. Jednotlivé ingredience splývají, jakkoli na první pohled vypadají chutně.