Obyčejný život

Závěrečný titul Čapkovy tzv. noetické trilogie, zkoumající mnohost možných pohledů na tutéž událost, osobnost či životní příběh, je koncipován jako životní bilancování železničního úředníka na penzi. Na sklonku života sepsal spořádaný železniční úředník své paměti, kroniku ničím nevybočujícího života. Při vzpomínkách a vnitřních dialozích postupně odhaluje polozapomenuté epizody a především rozmanité životní křižovatky a možné charaktery, které se skrývají i ve zdánlivě nejobyčejnějším a nejkonformnějším člověku. Čapkův charakteristický humanismus se tu projevuje v intenzivní a přesvědčené myšlence, že žádný lidský život není nezajímavý, máme-li možnost dostatečně hlubokého vhledu. Román, vydaný roku 1934, tvoří společně s tituly Hordubal a Povětroň tematickou trilogii, jež představuje jeden z vrcholů Čapkova literárního díla.