Baroko

Barokní architektura a výtvarná umění mezi lety 1600 a 1770 sloužila k inscenaci velkého divadla světa, jehož první akt se odehrál v Římě. Barokní umění se rozšířilo po Evropě, přičemž papežové, jako hlavní zadavatelé, usilovali nejen o velebení Boha, ale také o vlastní slávu a protireformační propagandu. Demonstrace moci na dvoře Ludvíka XIV. symbolizovala centralistickou ideu řádu, přičemž Versailles se staly vzorem pro evropské dvory, které v 17. a 18. století představovaly centra moci a kultury. Francouzština se stala jazykem dvorské kultury. Kromě katolických zemí a evropských dvorů se svazek zaměřuje i na roli protestantského měšťanského světa a přeznačení náboženských hledisek na praktickou morálku. Malířství je v knize analyzováno především v kontextu 17. století, zatímco vývoj architektury a plastiky se sleduje až k pozdnímu baroku a rokoku, bez přísného vymezení stylových epoch. Barokní slavnosti na kontinentu pohasly před příchodem Francouzské revoluce v roce 1789, kdy velká gesta barokního umění ustoupila osvícenským tendencím.