Evangelium podle Jidáše

Toho roku obyvatelé starobylého města Harodna propadli panice. Už dlouhou dobu sužuje kraj úmorné sucho, neurodilo se obilí. Zatímco církevní a světští hodnostáři - kardinál Cyprián Lotr, kaplan dominikánského kláštera Bosácký, biskup Komár, obtloustlý pravoslavný metropolita Balvanovič, přihlouplý starosta města Žába - pořádají nadále okázalé hostiny, hladovějící zástupy, srocené na náměstí, volají po chlebu.... A zrovna v tom okamžiku se sem blíží podivné procesí: třináct mužů v pytlovině, utrmácených a zaprášených. V čele kráčí mladík s trnovou korunou na hlavě, vleče obrovský dřevěný kříž. Jurodivý zvedl k nebi ruce s prorocky zdviženými prsty a zvolal: "Už jde! Blíží se ten, který podruhé spasí lidský rod! Přichází Kristus..." Karakěvičova tragikomedie, stylizovaná v duchu renesančního románu a časově situovaná do první poloviny 16. století, líčí humorná i drastická dobrodružství jedné z potulných divadelních skupin. Zdánlivě je to dost podezřelá sebranka: zkrachovalý kramář, rybář,dřevorubec, zchudlý šlechtic, bývalý celník, nevysvěcený diákon.... Všichni na slovo poslouchají mazaného šibala Juráše Bratříka, který v pašijových hrách představuje Krista. A právě tento lehkomyslný tulák, když pozná zuboženost země, začne brát svou roli vážně - z podvodníka se stává opravdový vůdce lidových mas.