Hostina sedmi mudrců

Plútarchos - Hostina sedmi mudrců - přeložil Ferdinand Stiebitz. Dřevoryty vyzdobil Bohdan Lacina. Typograficky upravil Rudolf Hála. Vydal v prosinci roku 1947 Jan V. Pojer v Brně 16, Pekařova ul. č. 19, jako 69. svazek edice Atlantis. První vydání. Vytiskli Muller a spol. v Turnově písmem Garamond 12000 výtisků. Kromě vydání na ofsetu vyšlo 400 číslovaných výtisků na slovenském dílovém papíře. Spisek 'Hepta sofón symposion' (Hostina sedmi mudrců) zapadá do antického vývoje literární formy symposia. Praktická rozumová moudrost a zásady praktické morálky byly raženy do stručných úsloví - poznej sám sebe; ničeho příliš; správná míra nejlepší. Později byly tyto výroky připisovány moudrým mužům, kteří žili v VII. a VI. století př.n.l. anebo byli tradicí do té doby kladeni. Takových mudrců - řecky sluli sofoi, což značí muže dovedné, zběhlé, znalé - uznávala pozdější řecká tradice přes dvacet; zahrnovala mezi ně i osoby mythické nebo polomythické. Ale koncem VI. století se patrně ustálil zvyk uznávat sedmero mudrců. A tak se na hostině u Periandra z Korintu setkávají Thales z Miletu, Bias z Prieny, Pittakos z ostrova Lesbu a Athéňan Solon, Chilon z Lakedaimonu, Anacharsis ze Skythie a Kleobulos z Lindu, aby vedli disputace o moudrosti.