Knihobot

Jediná

Hodnotenie knihy

4,3(498)Ohodnotiť

Viac o knihe

Příběh dospívající Olinky patří mezi nejvýznamnější díla Kláry Jarunkové a byl přeložený do mnoha jazyků. V USA vyšel jako "Don't cry for me". Příběh patnáctiletého děvčete z Bratislavy. Nikoli dobrodružný, nebo kriminální. Ani milostný, ani táborový, ani sportovní, ani... Zkrátka příběh. Jak člověka potkává den za dnem, událost za událostí, hodina za hodinou! Otec, matka, babička, škola, kamarádi. Zimní večer v zešeřelých ulicích, první náznak lásky. Nahlédnutí do světa rodičů, do jejich zlomů a katarzí, ale hlavně do světa patnáctiletých lidí, připravujících se k prvnímu kroku do života, jímž je blížící se poslední zvonění...

Nákup knihy

Jediná, Klára Jarunková

Jazyk
Rok vydania
1969
product-detail.submit-box.info.binding
(pevná),
Stav knihy
Dobrá
Cena
2,79 €

Doručenie

  •  

Platobné metódy

4,3
Veľmi dobrá
498 Hodnotenie
A***@s***.cz

Tato knížka (dívčí román) se čte v mladém věku. Já už tedy mladého věku zdaleka nejsem. Ale zajímalo mě, jak píše, tedy psala, spisovatelka, která byla nominována na Nobelovu cenu za literaturu a na cenu Astrid Lindgrenové. Tak jsem si knížku vzala z knihobudky v Odoleně Vodě. No, velice dobře psala. Jen co je pravda! Knížka mě bavila, i když nejsem teenager. Dvoudílný televizní film s hudbou Vašo Patejdla jsem rovněž neviděla. Ale alespoň jsem nebyla ovlivněna filmovým zpracováním. Olga Polomcová je čtrnáctiletá školačka z Bratislavy, která ke konci knihy oslaví své patnácté narozeniny. Kolikrát jsem si při čtení vzpomněla na svá dětská léta! (Mimochodem jsem rovněž narozena v březnu jako Olinka.) Zavzpomínala jsem i na svou babičku, byť nebyla nábožensky založená jako ta Olinčina. (Tak na Slovensku je stále religiozita vyšší než u nás.) Knížka není žádná komedie. Řeší i závažné společenské problémy. Ale je vtipně napsána jazykem mladé dívčiny, nad nímž jsem se kolikrát musela chápavě pousmát. Třeba: "V pokojíku seděla zamčená bábina, aby nevyletěla z kůže, že neoplachujem vidličky v desíti vodách." Myslím, že to nebyla pro mě ztráta času. Byl to relax. Nemusela jsem přemýšlet, "co tím chtěl básník říci". Někdy je potřeba pročistit si hlavu něčím takovým ne příliš náročným. Ale právě proto, že je to tak dobře a trefně napsáno, se to dá přečíst i v pozdějším (hodně pozdějším!) věku.