Fantastické povídky

Magické latinskoamerické texty poprvé přibližují českému čtenáři tohoto originálního autora. Ve výboru jsou zastoupeny povídky z proslulých Podivných sil (Las fuerzas extrñnas, 1906) či Osudných povídek (Cuentos fatales, 1926), ale i z novějších kompilací, doplňovaných průběžně odosud knižně nepublikované tituly (Las primeras letras de Leopoldo Lugones, 1963; Cuentos desconocidos, 1982 a Cuentos fantásticos, 1987). Autor čerpá inspiraci a témata z dávných legend (např. Zázrak svatého Wilfrieda), orientální mystiky (Královniny oči), mýtů (Původ potopy), náboženských zázraků (Bolestiplné drahokamy), magie (Motýl?), lidových pověr (Volská ropucha), parapsychologie a vědeckých experimentů (Metahudba, apod.) nebo spiritismu a šarlatánství. Náměty a oblasti svého zájmu libovolně mění a střídá, je mistrem v líčení tajemných nálad, světa magie, křesťanské mystiky. V povídkách často využívá nečekaných a efektních rozuzlení, zkratek, náznaků či hádanek bez řešení a těmito prostředky se snaží čtenáře dráždit a udržet v napětí. Jejich poslání spočívá v tom, že k životu nepatří jen dobro, ale i pocit nejistoty, strachu a že každý z nás nese v sobě svůj osud. Lugones v tomto výboru dokazuje svůj vytříbený styl i jazyk a právě za povídkovou tvorbu se mu od kritiky dostalo označení „argentinský Poe“.