Jazyk současných českých médií

Cílem této publikace není znovuotevírání diskuzí o spisovnosti a nespisovnosti jako jazykových hodnotách. Snahou je ukázat, že většina mediálních sdělení je prezentována spisovně, avšak pronikání prvků nejen hovorových (a tedy spisovných), ale i nespisovných se zkrátka děje – zejména v mluvených textech. Interpretací textu budeme v této publikaci rozumět práci s jazykovými prostředky vzhledem k jejich funkci, kterou zastávají v textu, a v kontextu komunikační situace, ve kterých jich bylo užito. Vzhledem k tomu, že neexistují (a ani nemůžou) existovat vždy předem jedině správné odpovědi, a vzhledem k tomu, že existuje bezpočet komunikačních situací, nelze proto tvrdit, že vždy jen jeden jazykový prostředek může plnit vždy jen jednu funkci. V první části této publikace se pracuje s několika typy textů. Vzhledem k tomu, že je určena (převážně) studentům mediálních studií, objevují se v ní zhusta texty žurnalistické, mediální. Interpretací textů máme na mysli v této publikaci proces porozumění textu, během něhož se vytváří jeho smysl. Výraz interpretace pochází z lat. slova interpretātiō (výklad, porozumění, překlad) a souvisí s řeckým substantivem hermeneía (výklad). V antických dobách Marka Tullia Cicerona byl interpretací označován filologický, a především právní výklad textů. V 19. století se toto chápání rozšířilo a slova interpretace se začalo opatrně užívat v metodologickém výkladu pro strukturu a sémantiku literárního díla (ve významu: „Co tím chtěl básník říci.“). Dnes se s ním běžně pracuje i ve smyslu analýzy obsahu mediálních sdělení. Interpretaci nelze omezovat jen na sféru filologickou, právní, literární či mediální. Dnes může být interpretace chápána jako překlad nebo adaptace do jiného média. Patří sem však třeba i výklad (nevědeckých) přírodních jevů, jakými jsou třeba věštby nebo znamení, které je přisouzením významu proměňuje v konkrétní text (výklad snů). Z tohoto hlediska lze tedy analyzovat třeba i obsah sdělení, jež placeně produkují vědmy v ezoterických vysíláních – a ta už si rovněž našla své diváky. Ti jsou pak schopni jejich věštbám a radám věřit i jednat podle nich. I proto tak rádi věříme zpěvákům, kteří interpretují slova textaře písně, s nimiž se ztotožňujeme a která se nám líbí.