Křídla zamrzlá v ledu bez obav zvedněme

Monografie se zabývá složitým tvůrčím procesem, kterým prochází básník Konstantin Biebl na přelomu 40. a 50. let, kdy opouští avantgardní postupy a snaží se naplnit pořadavky dobové normy socialistického realismu. Nahlíženo je na tento proces prostřednictvím Bieblovy osobní korespondence, která částečně rozkrývá jeho nejhlubší strachy a nejistoty při psaní poslední sbírky ironického názvu – Bez obav. Intimní pohled do básníkova nitra doplňuje linie, která paralelně zkoumá Bieblovo postavení v tehdejší spletité hierarchické mozaice kulturní politiky a recepci jeho díla v závislosti na proměnách dobového diskursu.