Balada o vlčím vrchu

V listopadu odjíždí Anna s rodinou na dovolenou do tajemného kraje léčitelek a bosorek, kde v 60. letech učila. Na moravsko-slovenském pomezí, kde začínala jako mladá učitelka, prožila svou první lásku s učitelem Janem a poznala děti, které si vážily učitelů a docházely do školy za každého počasí. Rodiny, které žily na kamenité půdě, pracovaly tvrdě, a učení bylo až na druhém místě, přesto děti projevovaly snahu a vnímavost. Anna se spřátelila s místními, jako byla Jiřinka a její matka Dorka, a citlivě analyzuje proměny názorů v průběhu let. Hlavním motivem je vztah mezi Annou a starší ženou, přezdívanou Královička, jejíž životní moudrost pomáhá Anně formovat optimistický pohled na život. Po zklamání odchází Anna z údolí bez rozloučení. Po letech se vrací, aby se odčinila a zjistila, jak se její žáci uplatnili. Její návrat však narušují události listopadové revoluce a osobní konflikty. Anna se mění z naivní dívky na silnou ženu, inspirovanou odolnými ženami z pomezí, které čelily těžkostem. Příběh, zdánlivě jednoduchý, se stává apel na důležitost udržování a rozvoje mezilidských vztahů.