Pavilon Balast

"Teodor Kravál jde v tradici pozorovatele, milovníka malých absurdit, nebojí se však i závažnějších témat, jako je odchod, rodina, smrt, zklamání či erotika. Ačkoliv v jeho textech často probleskne ironie a černý humor, jejich celkový účinek je vážný. Básník se svým subjektům nevysmívá. I když chce být trochu cool, je citlivý a křehký, přičemž jeho lexikální výrazivo, básnické střelivo je lakonické, prosté, nemetaforické, v tradici kolářovské a možná i kainarovské. Některé básně na mě působí vyloženě bluesově, smutně, modře a to je dobře." (Radek Fridrich)