Féerie pro jindy II

Druhý svazek Célinovy Féerie pro jindy je považován za bezdějový, jak tvrdí kritici. Popisuje spojenecké bombardování Paříže v noci z 21. na 22. dubna 1944, které Céline sleduje ze svého domu v Girardonově ulici. V této roli kronikáře, nebo spíše zapisovatele, zachycuje události v časovém sledu. Jeho pozorování výbuchů Paříže připomíná Plinia Staršího během erupce Vesuvu. Céline zmiňuje metodu fantaskopie, která umocňuje jeho popis. Vnímá zkázu jako převrácený svět, přičemž perspektiva pilotů nad městem přidává další rozměr. Opakující se výjevy jsou vždy mírně posunuty, což vytváří fantaskopický děj. Každý obyvatel domu má svůj příběh, včetně detailů jako jsou almara, kredenc a Célinovy rukopisy. Zapisovatel orchestruje jazyk na pozadí orchestrální skladby, jejímž dirigentem je Julek. Po zničení se nad rozbřeskem objevuje tvář herce Norberta z éry němého filmu. Tento svazek, zdánlivě bez děje, má jedinou hlavní postavu: hudbu Célinova stylu. Slova fungují jako stehy v goblénu, kde opakování a obměna vyžadují proměnu odstínu. Rytmus a gradace jsou podřízeny úkolu zapisovatele, který se soustředí na přesnost a vážnost v líčení toho, co vidí.