Cesta z Cambridge na Mount Palomar a zpět

Litomyšlský rodák Zdeněk Kopal (1914–1993) je astronom světového významu, jehož největší přínos je spatřován ve studiu vlastností a vývoje těsných dvojhvězd. Svou prací na topografii Měsíce se však významně podílel také na přípravách projektu Apollo. V létě roku 1948 podnikl cestu ze svého tehdejšího bydliště v Cambridge na východním pobřeží USA na jejich západní pobřeží, aby se zúčastnil slavnostního otevření tehdy největšího zrcadlového dalekohledu světa na hvězdárně Mount Palomar. Po návratu sepsal pro své rodiče v Československu zážitky z cesty do uceleného textu, který nazval Zdeňka Kopala z Litomyšle příhodové aneb Kratochvilné vypravování o tom, jak léta Páně 1948 v létě k břehům Tichého oceánu dlouhou cestu podnikl, do dálných krajů se dostal, mnoho toho tam uviděl a zažil, snědl i vypil, šťastně se domů navrátil, a po návratu svém pro paměť předků i potomků příhody své pravdivě a gruntovně vypsal a obrazy doložil. Název těchto vzpomínek je v jistém směru příznačný. Jednak se již tehdy velmi úspěšný mladý vědec stále hlásil ke svému rodišti, které opustil ve svých devíti letech, jednak tento titul vzdáleně připomíná litomyšlského cestovatele z konce 15. století, totiž Martina Kabátníka a jeho knížku Martina Kabátníka cesta z Čech do Jeruzaléma a Kaira r. 1491–92. To, co po cestě viděl, často srovnával s jinými místy ve své vlasti, mj. s Litomyšlí a Jičínem. Jeho líčení je velmi živé a barvité a je důkazem, že Zdeněk Kopal nebyl žádný suchar, ale dovedl se radovat z darů, které mu život nabídl, včetně dobrého jídla a pití. Jako vědci mu bylo vlastní systematické a kritické myšlení. Nicméně dovedl silně prožívat vyprávění a ztotožnit se s jeho hrdiny, například s katolickými misionáři, jak je ve svém románu Smrt si jde pro arcibiskupa popsala Willa Sibert Catherová, jejíž knihu s oblibou cituje. Kopal svůj text doplnil čtyřmi desítkami fotografií, mapek, výstřižků, pohlednic, jízdních řádů apod., které jsou součástí i naší edice. Editoři Milan Skřivánek a Martin Boštík Doslov Jiří Grygar