Zápolení - Nekonečná cesta duše Ingrid

Vyprávění Ingrid je zpovědí duše od jejího prvního střetu s pozemskou existencí až po opětovný návrat. Příběh se skládá z mnoha emočních prožitků, jež se mohou zdát bezvýznamné, ale právě tyto momenty bývají klíčovými milníky životních cest. Ingrid vnímá své okolí už v prenatálním vývoji, což formuje její vztah k nejbližšímu světu. Dětství prožívá s fyzickým handicapem, v pozadí své mladší sestry, a utváří si pokřivené představy o budoucnosti. Díky citlivému přístupu babičky a starého malíře si hájí právo na seberealizaci a nachází uplatnění v umění, touží po rodině. Nelásku k partnerovi se snaží nahradit láskou k dětem, nabídne domov dvěma opuštěným chlapcům a porodí dcerku. Nešťastná náhoda však zničí její štěstí. V těžké osobní krizi a psychickém vypětí nenachází potřebnou podporu, je odsouzena k pobytu v psychiatrické léčebně, po návratu k rozvodu a ztrátě výchovných práv. Střídavě bojuje a pláče, až oslepne. Jako nevidomá nachází smysl svého bytí. Její postižení zpomalí její život, zbystří ostatní smysly a umožní jí uslyšet hlas svého srdce. Ingrid dospěje k odpuštění a smíření a v posledních okamžicích zakusí fyzické projevy lásky, vrací se bohatší o poznání jedné „pohádkové“ cesty.