Strnadi nad strništěm

Příběh studentské lásky v mrazivých 50. letech 20. století Padesátá léta 20. století. Čas převratných změn, kdy se dosavadní jistoty měnily v nejistoty. Život se najednou rozplýval jako dým. Byl to čas oblíbeného hesla: Když se kácí les, lítají třísky. A les se kácel pořád. Před zraňujícími třískami nebylo kam uniknout. Vše bylo podivně pokrouceno, zprohýbáno, zakřiveno – jen ne narovnáno. Největším zločinem té doby bylo znásilnění lidského nitra, lidské duše. V těchto kulisách se třída studentů gymnázia připravuje na zkoušku dospělosti. Zatíženi nesmyslnými povinnostmi a nuceni napodobovat nepřiměřené vzory nezbývalo jim příliš mnoho prostoru ani času na bezstarostné dospívání. V této atmosféře je zastihne málo smyslná reforma školství, kdy maturitní ročník, včetně zkoušky dospělosti, musí absolvovat během dvou prázdninových měsíců. Je to čas, kdy se vytvářejí vztahy na celý život. Deformací společnosti jsou však tyto vztahy pokřiveny, mnohdy přerušeny a navždy ztraceny. Po maturitě – po zkoušce dospělosti – namísto rozdychtěného vykročení do světa, který leží mladým lidem u nohou, jde o rozpačité vyhlížení kam dál a jak dál. Nevinnost byla ztracena. Mnohé sny se rozplynuly. Ten čas nadějí byl nastupující generaci nestydatě uloupen.