Deuterokanonické knihy Starého zákona

Deuterokanonické knihy Starého zákona dokumentují židovskou zbožnost a dějiny posledních dvou staletí před Kristem. Jako součást Septuaginty vstoupily do křesťanské tradice s různou mírou autority. Některé církve je čtou jako Písmo, jiné je považují za „užitečné a dobré ke čtení“. Tyto knihy zůstávají jedinečným zdrojem poznání judaismu v období těsně předcházejícímu novozákonní době. Na základě tradice Bible kralické, která zahrnovala starozákonní apokryfy, vychází tento svazek. Apokryfy jsou spisy, které nebyly všeobecně přijaty do biblického kánonu. Reformační církve uznávají palestinský kánon hebrejské Bible o 39 knihách, zatímco katolická a východní ortodoxní církve používají rozšířený Starý zákon. V počátcích reformace byla doporučována četba apokryfů i některými reformátory. Katolická církev a další církve s širším kánonem čtou tyto knihy jako Písmo, zatímco zastánci užšího kánonu je považují za užitečné pro soukromou četbu. Ať už čtenář stojí na jakékoli straně otázky kanonicity, tyto knihy zůstávají cenným zdrojem poznání dějin a myšlenkového světa judaismu v období blízkém době Ježíšově a přechodu od judaismu starozákonní doby k judaismu doby Ježíšovy.