Očima neviditelných

Martin Kučera ve třech oddílech jakoby z pozice neúčastného pozorovatele, jakoby mimochodem sleduje člověka v různých stádiích jeho existence. Všímá si jeho lásky, vášně, bolesti a nenávisti, změn v jeho jednání i marné snahy o nalezení duševního klidu, smíření a vyrovnání. Rozpolcenost i určitá bezradnost i strach, jež jsou skloňovány v první části ve všech možných pádech, jsou náhle ve druhé nahrazeny čistými přírodními motivy, do nichž se ale i tady vkrádá lítost, samota, prázdnota rozeklaných údolí a nehostinných krajin. Mezilidské vztahy, jež se objevují v závěrečném celku, jsou pak spíše krátkými epizodami o neschopnosti navázat komunikaci, o citové absenci či o ustavičném míjení, v němž se kolemjdoucí při náhodném setkání pouze dotknou očima neviditelných a nevšímavě pokračují dál svou cestou.