Nikdy jsem se nenudil

František Janouch (* 1931) je jednou z nejvýznamnějších osobností českého veřejného života druhé poloviny 20. století. Po studiu v Sovětském svazu a přátelství s jaderným fyzikem Andrejem Sacharovem pracoval ve výzkumném ústavu jaderné fyziky v Řeži. Po roce 1968 se stal ve své vlasti personou non grata, byl zbaven možnosti pracovat ve svém oboru a pronásledován. Od dětství byl blízkým přítelem Františka Kriegla, který odmítl podepsat moskevský protokol v srpnu 1968. Na začátku 70. let odešel do exilu do Švédska, kde se usadil se svou ženou Adou Kolmanovou a dětmi, Kateřinou a Erikem. Založil Nadaci Charty 77, která významně přispěla k obnově svobody a demokracie v České republice. Po roce 1989 se nadace věnovala humanitární činnosti, včetně zakoupení Leksellova Gamma nože pro nemocnici Na Homolce. Janouch také přispěl k udělení Nobelovy ceny za literaturu Jaroslavu Seifertovi a napsal a editoval řadu cenných knih, včetně svazků korespondence s významnými osobnostmi. Jeho paměti, připravené k vydání Milenou Vojtkovou, vycházejí s cennou fotografickou přílohou v koedici s Nadací Charty 77.