Jeřáby

Sbírku básní Jeřáby napsal a vydal Jan Zahradníček poprvé v roce 1933. Sbírka představuje zlom v jeho tvorbě, kdy zájem svého díla posunul od zabývání se sama sebou k zájmu o přírodu kolem sebe. Sbírka je směsí přírodní a spirituální lyriky, v které se objevuje pro autora typická abstrakce. Navíc je ovlivněna preromantickými náměty z předchozích Zahradníčkových překladů, které mají k přírodě velmi blízko. Jím líčená příroda je plná barev a světla, spiritualita se zabývá existenciálními pojmy jako čas, dálka, kořeny, nebe, tma, hvězdy. V motivech básní se ve sbírce velmi často objevují ptáci a vítr. Kompozičně je sbírka rozdělena na dva díly a 41 básní. Jednotlivé básně jsou psány převážně formou sonetu a jeho různých variací.