Noční příběh

Sabat čarodějnic Sledování kořenů představ o čarodějnickém sabatu v celoevropském kulturním kontextu. Italský historik, zakladatel mikrohistorie (metody zabývající se detailním zkoumáním historických jevů), se tentokrát zaměřuje na vývoj stereotypu čarodějnického sabatu v evropských kulturních dějinách. Na začátku své historické studie předkládá čtenářům rekonstrukci inkvizičního obrazu sabatu, sleduje jeho spojitost s pronásledováním malomocných, židů a kacířů, vystavených stejným represím jako čarodějníci a čarodějnice. Poté se zaměřuje na rituální a mytickou podstatu sabatu, různé kulty spjaté s pohanskými ženskými božstvy, přibližuje pojetí sabatu v lidových pověrách. V závěrečném epilogu se snaží prezentovat sabat jakožto heterogenní kulturní jev, kdy se ve stereotypním obraze sabatu propojují prvky učené inkvizice s prostou lidovou tradicí a pověrami. Kromě historických materiálů a pramenů se autor odvolává na mnoho etnologických a folkloristických motivů. Analyzuje také příběhy související s prvky vyskytujícími se v sabatu - antické mýty i pohádky (např. mýtus o Oidipovi, pohádku o Popelce či Oslí kůži). Odborná studie, koncipovaná podobně jako předchozí Ginzburgova díla (Benandanti, Sýr a červi).