Amelie Posse-Brázdová

Osobnost švédské spisovatelky Amelie Posse-Brázdové je neodmyslitelně spjata s novodobou historií české státnosti. Za první světové války se v Římě seznámila s českým sochařem a malířem Oskarem Brázdou. Brzy po sňatku ale byli internováni v táboře pro příslušníky států nepřátelských Itálii (Amelie jako švédská státní příslušnice se však brzy dostala na svobodu a záhy se zapojila do zahraničního odboje, kde spolupracovala s T. G. Masarykem, E. Benešem, M. R. Štefánikem a dalšími osobnostmi). Od poloviny 20. let začala společně s manželem renovovat zpustošený zámeček Ličkov nedaleko Žatce, kde také napsala své vzpomínkové knihy Slunné zajetí a Pestrá volnost. Na české straně se angažovala i během druhé světové války (svými širokými styky – byla vnučkou někdejšího švédského premiéra – pomáhala jak emigran-tům, tak exilovým politikům), i po ní. V kritickém roce 1948 působila v Československu jako zahraniční korespondentka, byla jednou z posledních, které se v přestrojení za uklízečku podařilo ještě před smrtí E. Beneše s ním hovořit. Její korespondence z té doby také naznačuje, že se zabývala myšlenkou na realizaci Benešova tajného útěku z komunistického státu. Kniha, vycházející za přispění Nadace Charty 77, ve Švédsku získala zvláštní cenu stockholmské literární akademie „De nio“, která uděluje prestižní literární ceny každoročně již od roku 1913.