Dlouhá partie biliáru

Reflexivní próza přibližuje epistolární formou život a dílo českého exilového spisovatele Jana M. Kolára. Autor představuje rozporuplnou osobnost již zemřelého a téměř zapomenutého prozaika, esejisty a novináře, vzdělaného a kultivovaného představitele poúnorové emigrace. Autor jako vypravěč údajně v roce 1983 poprvé náhodně objevil jeden z jeho francouzsky psaných románů v Paříži, o čtyři roky později v Německu, kde katalogizoval díla zakázaných českých autorů, si mohl přečíst jeho korespondenci příteli a později i další romány, eseje i poznámky. Polemika a konfrontace s názory tohoto spisovatele mu umožňuje ujasnit si vlastní myšlenky a postoje. V dopisech, které mu adresuje, rozvíjí své úvahy o literatuře a jejích tvůrcích, o literárním stylu, o rasismu, křesťanství a víře, o politice a politicích, o samotě a především o životě v exilu. Nekompromisně odsuzuje období normalizace v Československu, které deformovalo lidské charaktery, a vyjadřuje i své rozčarování z polistopadového vývoje české společnosti.