Evangelium utrpení

Pod souborným názvem Evangelium utrpení vycházejí čtyři kratší Kierkegaardovy spisy. První z nich přináší analýzu utrpení, jimiž musí každý věřící projít, neboť jsou mu Novým zákonem předurčena. Křesťan má následovat Krista, nést svůj kříž a činit tak, aby byl jeho břemeno lehké. Víra vyžaduje poslušnost a uvědomění si, že trpíme jako viníci, avšak utrpení je překonáno věčností, která převyšuje veškerou bolest. Kierkegaard kritizuje církev, která se spoléhá na boží milost a zanedbává přípravu na věčnou blaženost v bázni a chvění. V dílku Starosti pohanů Kierkegaard porovnává "starosti" různých bytostí — rostlin, zvířat, nevěřících a věřících — a zkoumá starosti spojené s chudobou, nadbytkem, povýšeností a bezradností. Spis Ladění v zápasech utrpení se zaměřuje na paradoxní radost, kterou křesťané nacházejí v utrpení, jako je radost z jedinečnosti utrpení a naděje, kterou přináší. Myšlenky, jež raní zezadu, jsou určeny křesťanům a pojednávají o jejich pokušeních a nedorozuměních. Kierkegaard se zamýšlí nad smyslem chození do kostela, vzdáním se pozemských věcí a nesmrtelností. Text končí krásným kontrastem mezi jeho obdivem k Sókratovi a vírou v Krista.