Strmá stěna smrti

V předvečer spojenecké invaze do Normandie v červnu 1944, generál Omar Bradley pověřil podplukovníka Jamese E. Ruddera s úkolem, který byl považován za téměř nemožný. Druhý prapor Ranger měl dobýt německou dělostřeleckou baterii na Pointe du Hoc, která ohrožovala vylodění v úsecích Omaha a Utah, a také vyloďovací flotilu. Baterie byla umístěna na skalnatém výběžku, chráněná minovými poli a ostnatým drátem, a z moře ji bránila třicetimetrová skála. Němci tuto stranu považovali za nepřístupnou a soustředili se na obranu proti útokům z vnitrozemí. Na Pointe du Hoc se vylodilo 225 rangerů, ale po třech dnech intenzivních bojů jich zůstalo jen devadesát schopných bojovat. Při 40. výročí vylodění prezident Reagan prohlásil, že památník symbolizuje obrovské úsilí, a uctil památku těch, kteří uspěli. Po dobytí Pointe du Hoc však boj nekončil; 2. prapor Ranger pokračoval v cestě napříč Německem, až do německé kapitulace 8. května 1945, kdy se nacházeli v Československu, v Plzni a Dolní Lukavici u Přeštic.