Komentář k Etice Nikomachově II. kniha

Pro Aristotelovu etiku je klíčové téma ctnosti. Probírá se porůznu v celé Etice Nikomachově, nicméně její 2. kniha představuje východisko, kde je morální ctnost definována a uvedena do kontextu lidského života a jednání. Tomáš svým výkladem zasazuje antické pojetí ctnosti do křesťanského kontextu. Pro něho je vzorovým příkladem ctnostného člověka především Kristus a světci, ale z filosofického hlediska musí věc uchopit jinak, proto definuje ctnostného člověka jako toho, kdo neuhýbá z cesty, na niž ho postavila jeho přirozenost: „člověk, jaký má být“. Pro dnešní společnost není podvědomým vzorem vznešený Athéňan jako pro Aristotela, tím méně Kristus a svatí, ale už ani zákon lidské přirozenosti. O to důležitější je přemýšlet o těchto věcech explicitně: v čem spočívá ctnost, kam ji zařadit v celku lidské přirozenosti, jak ji získat a rozvíjet, a jaké jsou jednotlivé ctnosti a jim odpovídající neřesti? To vše je tématem druhé knihy Aristotelovy Etiky Nikomachovy (v knížce uvedený latinský i řecký text) a potažmo komentáře sv. Tomáše.