Ta kniha je skvělá. To, co popisuje, je strašný. Jakožto liberální feministka a ateistka k tomu, jsem blila ob jednu stranu. Od druhou se mi chtělo brečet. Popis života jedné ze zámožnějších, ale stále tradičních a pracujících rodin v Kábulu, mě vlastně ničím nepřekvapil. Je tam hezky a srozumitelně zanesený "vývoj" rodiny pod jednotlivými nadvládami. Náhled a informace na život běžných lidí se shodují s tím, co jsem četla jinde nebo co mi říkali lidé, kteří Afgánistán navštívili/pracovali tam. Postava Sultána mi přijde fascinující. Nahlédl nad svůj patriotismus a objektivně kritizuje afgánskou společnost a dění, ale současně ve jménu tradic terorizuje rodinu. Wtf.
Parametre
Viac o knihe
11. září 2001 – tohle datum změnilo náš pohled na Afghánistán. Krátce po americké vojenské odvetě přijela do Kábulu také válečná reportérka Åsne Seierstad. Nenapsala knihu o boji s terorismem, ale o jedné afghánské rodině. Sultán Chán, knihkupec z Kábulu, ji nechal zblízka pozorovat život v jeho domácnosti. Vztahy mezi první a druhou ženou, dcerami a syny i dalšími příbuznými. Sultán chápe svou práci jako životní misi – chce Afghánce vzdělávat a nechávat svobodně zaznít všechny názory. Doma ale platí jen jeho slovo. Rozhoduje o celé rodině. Kdo si koho může vzít, s kým se smí stýkat, kde a zda vůbec může pracovat. Nemá rád burky, ale ženy s vlastním rozumem také ne. „Čtu Knihkupce z Kábulu a vidím před sebou přesně tu afghánskou domácnost, v jaké jsem žila několik let i já. Se vším, co na ní lze milovat, obdivovat, ale i nesnášet,“ napsala Petra Procházková. Åsne Seierstad pronikla do afghánské každodennosti tak hluboko, jak se to nepodařilo snad žádné ženě „ze Západu“.