Magorie aneb Příběh velké lásky

„Má milovaná, krásná, špinavá Magorie!" V Magorii, v té zemi pod plochým kamenem, žijí Pupíci, kteří stojí v čele a „myslí to s námi dobře". A jsou tu také jurodiví. A obyčejní obyvatelé, kteří jsou šediví jako prach a snaží se být ještě šedivější. V Magorii žijí Jaryn, Jiřík a Blanokřídlá. A také Velká Janinka-Velká Matka. V Magorii se pořádají každodenní povinné oslavy na počest velkého císařepána i popravy neposlušných. „... Stále častěji se — sdruženi v houfu — chováme jako jedinec: Hledíme jedním směrem a myslíme totéž: bude tuhá zima. Ale většinou jenom těkáme — jenom tak těkáme. Šedá je součtem všech barev, když slunce kryje mrak, cizince pestrý. . . Motá se jich tu stále víc: velicí, barevní, zdvořilí — všemu se diví a všechno si fotí: obdivuji naši techniku: ručně vyřezávané telefony a bohatě kolorované vozy; závidí nám naše nenáročné, skromné a výkonné ženy; žasnou nad dokonalostí našeho mimikry: věru málokdo dokáže tak rychle jako my zalehnout do prachu a přijmout podobu ze mě..." Taková je Magorie. Na obálce byla použita reprodukce díla Zdeňka Sýkory Linie č. 56, 1988.