Svlékání času

Básnický svět Petra Šváchy je světem zralého básníka, který verše netvoří, ale, jak je dobrým zvykem či rovnou pravidlem u básníků sui generis, rovnou potkává – a následně rozprostírá do strof a předkládá čtenářskému publiku ke konzumaci. Můžeme jen obdivovat, s jakou lehkostí a samozřejmou nevtíravostí pronikají do textů pravdy známé i ty jen tušené, bez náznaku tezovitosti či sklonu k moralizování, na něž by ostatně autor už vzhledem ke své bohaté životní zkušenosti měl nepopiratelné právo. V jednom čase a prostoru (rámovaném většinou českou krajinou) se "po wernischovsku" zhmotňují představy a myšlenky a naopak od své tělesné stránky oprošťují živé bytosti (připomeňme Šváchův oblíbený motiv koně), aby pak prostřednictvím vzájemného míjení, potkávání a střetávání vytvářely transcendentální paralely naší každodenní existence.