Tyrolské elegie

Tato autobiografická skladba o devíti zpěvech vznikla roku 1852 v době Havlíčkova nuceného pobytu v tyrolském Brixenu. Formou ostré útočné satiry zde autor zesměšňuje poměry v tehdejším bachovském Rakousku, nevyhýbá se kritice vlády, státní policie i církve. V hlavní linii tvořící popis Havlíčkova násilného zatčení a následné cesty z Čech do Tyrol mají velký význam motivy loučení a češství. Formou parafráze k lidové písni zde autor vede rozhovor s měsíčkem, svým jediným společníkem. I přes tragičnost celé situace však Havlíčkovi nechybí humor.