Don Kichot ze Sodomy

Co dělal Lot poté, co byl jako jediný spravedlivý ušetřen při zkáze Sodomy, se v Bibli nedočteme - kromě zmínky, že nevědomky zplodil syny s vlastními dcerami. V tomto románu se mimo to vydává na cestu za člověkem natolik moudrým, aby zodpověděl otázky, jichž má Lot po nesmiřitelné zkáze svého města plnou hlavu: Kde se v člověku bere dobro a zlo a do jaké míry za to člověk může? Jaké jsou boží záměry s lidským pokolením a jaká je jeho spravedlnost, když zdánlivě nepochopitelně trestá i odpouští? Lotova cesta probíhá v jakémsi nepravidelně zrychleném čase, a tak mudrce, za nímž míří (např. svatý Jan nebo Tomáš Akvinský) obvykle o nějaké to století mine. Provázejí ho v různých podobách anděl a ďábel, kteří si navzájem nezadají v poťouchlosti, s níž nechávají Lota bloudit a zabraňují, aby se "spravedlivý" míchal do lidských záležitostí, ba aby se vůbec něco dozvěděl. Román místy připomíná laskavý humor apokryfů Karla Čapka, krom toho je ale filozofickou alegorií na téma hledání spravedlnosti, Boha, dobra a zla.